Co dělat proti šikaně?



Když se řekne šikana, většina lidí si představí to samé: Zneužívání převahy jedním či více agresory proti jedné či více obětem, ať fyzické či psychické. Jakmile se dá hovořit o šikaně, je nutné si uvědomit, že oběť má jen malou šanci se bránit.

Jak šikana vzniká?

Ve všech kolektivech zákonitě vznikají vzájemné sympatie a antipatie jejich členů, všichni sledují sílu, moc ostatních a využívají svou vlastní v dosahování svých zájmů či při přesvědčování ostatních. Jakmile se převaha nakupí u jednoho či více členů, začíná se často objevovat základní vzorec šikany: Agresor ví, že má převahu a využívá oběť ke svým zájmům – Oběť cítí svou slabost a tento vzorec přijímá. Čím déle v tomto vzorci oba setrvají, tím horší formu i následky lze očekávat pro všechny účastníky, agresory i oběti.

Odolnost vůči šikaně

Ve skupinách, které nikdo neřídí, nebo kde má vedení slabou kontrolu nad děním ve skupině, je riziko vzniku šikany vyšší. Její jedinou brzdou je v takové situaci vzájemná empatie a tolerance zájmů ostatních. Tudíž skupiny se silnějšími vzájemnými pouty jsou vůči šikaně odolnější. Ostatní členové se potencionální oběti zastanou, podpoří ji, a naopak korigují, odsoudí potencionálního agresora. Stejně tak je obtížné stavět se do role agresora vůči někomu, s kým se kamarádíme, známe ho.

Bezbrannost oběti

Nejničivějším faktorem šikany je pocit bezmoci oběti. Pokud se podvolí, šikana se zvýrazňuje, zneužívání pokračuje, pokud se oběť agresorovi postaví, zvýrazní se jeho nátlak do té doby, dokud se oběť znovu nepodvolí. Agresor na vzájemný souboj často čeká, provokuje ho, aby mohl dát ještě výrazněji najevo svou převahu. Oběť se bojí, cítí se slabá, bezmocná, sebevědomí strmě klesá. Agresor se cítí silný, nepřemožitelný, empatie s obětí se vytrácí, „tak slabý člověk si nezaslouží ani soucit.“

Jak šikanu zastavit?

Z pozice oběti není možné šikanu zastavit. Je možné se jí postavit v prvotním náznaku, pokud na to má oběť dostatek sebevědomí, opory od ostatních, například kamarádů, podporu dalších, například dospělých. Šikanu je vhodné řešit na dvou úrovních. Agresorům je třeba dát najevo, že jejich jednání je za hranou, že v něm nesmí pokračovat, je nutné mu zamezit zákazem a důslednou kontrolou. V druhé rovině je nutné pracovat s celým kolektivem, který se s šikanou setkal a zlepšit v něm vzájemné vztahy. Zvýšit propojenost, rozvinout schopnost empatie, všímavost k ostatním. Není však vhodné se snažit jakkoliv propojovat agresora a oběť, je to velmi traumatizující a vhodnější bývá vzájemný respekt, neutrální postoj.

Co mohu udělat jako učitel?

Všímat si vztahů ve třídě, interakcí. V kolektivech s dobrými vazbami se vyskytuje vzájemná podpora, uznání, povzbuzování, soucítění. Ve skupinách se slabšími vazbami převažuje odsuzování, kritika, pomluvy, izolace a zvýrazňování určitých vzorců (někdo je stále častěji v pozici slabšího, oběti). Snažte se děti propojovat, podporovat ke spolupráci, k chápání pohledů ostatních, oceňujte veškeré projevy empatie a zájmu o ostatní.

Co mohu udělat jako rodič?

Zajistěte, že budete prvními, s kým se dítě přijde poradit o všem, co ho trápí. Rodiče jsou prvními, kteří by měli posoudit, zda je v silách dítěte se situaci postavit či zda je nutné řešit problém jako šikanu se školou či s organizací, která skupinu organizuje. Podporujte sdílení každé obavy, nejistoty dítěte, ujistěte ho, že každé sdílení s Vámi je užitečné a chvályhodné. Sledujte, jak reaguje v kolektivu na ostatní.

Co potřebuje oběť?

Každý, kdo zažil šikanu jako oběť, potřebuje podpořit, získat sebevědomí, zlepšit vnímání své vlastní síly, moci, hodnoty. Podpořte dítě v jeho zálibách, zapojte ho do kolektivu, kde je možnost šikany minimalizovaná, kde bude oceňováno za svou aktivitu. Rozvíjejte jeho sociální dovednosti, jeho samostatnost. Z pozice oběti se tak dostane do pozice někoho, kdo se nenechá omezovat, ohradí se, nebo si sám řekne o podporu.

Co potřebuje agresor?

Šikana často začíná tím, že ani agresor není spokojený sám se sebou, se svým životem. Tím, že se mu nedaří vyniknout v něčem jiném, dokazuje si sílu na slabších. I u agresorů je proto potřeba podpořit vnímání své vlastní hodnoty, podpořit především jejich kladné stránky, rozvíjet upřímný zájem o ostatní.

Pomoci jim zažít a zjistit, že přijetí ve skupině je výhodnější, než boj s jejími členy. Dovednosti k získání přátel a rozvíjení přátelství, bližších vztahů jim však často chybí. Často potřebují stejný díl péče a pozornosti jako oběť.

Shrnutí:

Proti šikaně se nedá bojovat z pozice oběti, je nutné ji řešit na úrovni kolektivu. Dá se jí předejít lepším propojením členů skupiny, rozvíjením empatie, vzájemným poznáním. Oběť je dobré vést k vyšší nezávislosti a sebevědomí, agresora k empatii a k lepšímu poznání vlastní hodnoty.

"Má smysl řešit, co Vás tíží."